Hliník je velmi lehký kov, který je velmi dobrým vodičem elektrického proudu a je velmi kujný. Kovový hliník svoje uplatnění najde díky své chemické odolnosti a nízké hmotnosti v mnoha oborech. Hliníková slitina určuje chemické složení, kdy se do čistého hliníku přidávají další prvky, aby zvýšili jeho vlastnosti, především pevnost. Mezi tyto další prvky řadíme železo, hořčík, křemík, mangan a zinek na úrovních, které dohromady tvoří zhruba 15 % slitiny. Hliníkové materiály pak tedy rozdělujeme do několika skupin slitiny (jakostí).

Přehled jednotlivých slitin

• Rozdělení hliníkových materiálů do slitin
• Značení stavu teplého zpracování hliníku a jeho slitin
• Nejpoužívanější slitiny hliníku podle ČSN

Rozdělení hliníkových materiálů do slitin

Značení hliníku a jeho slitin pro tváření je v České republice řešeno dle ČSN EN 573-1,2 a 3. Značení začíná písmeny EN (evropská norma) a AW (A = hliník / W = tvářené slitiny) a následují čísla, které určují chemické složení slitiny. Např. EN AW 1050 znamená chemicky AL 99,5%, tedy téměř čistý hliník. Rozlišujeme těchto osm základních:

1. Skupina 1000 – v podstatě čistý hliník s minimálním obsahem 99% hliníku
2. Skupina 2000 – slitina hliníku s mědí
3. Skupina 3000 – slitina hliníku s manganem
4. Skupina 4000 – slitina hliníku se silikonem
5. Skupina 5000 – slitina hliníku s hořčíkem
6. Skupina 6000 – slitina hliníku s hořčíkem a silikonem
7. Skupina 7000 – slitina hliníku se zinkem
8. Skupina 8000 – slitina hliníku s různými prvky, převážně s lithiem

Značení stavu teplého zpracování hliníku a jeho slitin

Důležitou informací pro další zpracování hliníku a jeho slitin je to, v jakém stavu tepelného zpracování je materiál dodáván. Základní stavy se označují písmeny a řídí se konkrétním značením dle ČSN EN 515.

1. Význam písmen pro označení základního stavu

F -  z výroby - tvářené výrobky, u kterých nejsou řízené tepelné podmínky nebo deformační zpevnění. Pro tento stav se nespecifikují meze mechanických vlastností.

O - žíhaný - výrobky žíhané k získání stavu s nejnižší pevností. Tímto stavem se může označit i výrobek, jehož požadované vlastnosti odpovídají stavu žíhanému a je jich dosaženo tvářením za tepla.

H - deforměně zpevněný - výrobky tvářené za studena po žíhání (nebo po tváření za tepla) nebo tvářené za studena a částečně žíhané nebo stabilizované k zajištění specifických mechanických vlastností.

W - po rozpouštěcím žíhání - toto označení vyjadřuje nestabilní stav a používá se pouze pro slitiny, u kterých probíhá po rozpouštěcím žíhání samovolné stárnutí při normální teplotě. Označení je specifikováno pouze pokud je vyznačena doba přirozeného stárnutí.

T - tepelně zpracovaný k získání stabilních stavů jiných než F, O, H - výrobky, tepelně zpracované, s nebo bez dodatečného deformačního zpevnění k získání stabilního stavu.

2. Význam číslic v označení žíhaného stavu

O1 - vysokoteplotně žíhaný a pomalu ochlazený - tvářené výrobky, tepelně zpracované přibližně při stejné teplotě a době jako při rozpouštěcím žíhání a pomalu ochlazené na normální teplotu, pro zajištění rozměrové stability. Tento stav se používá pro výrobky, které se třískově obrábějí před rozpouštěcím žíháním prováděným u uživatele. Meze mechanických vlastností se pro tento stav nespecifikují.

O2 - tepelně-mechanicky zpracovaný - tvářené výrobky, speciálně tepelně-mechanicky zpracované. Tento stav se používá pro výrobky superplasticky tvářené před rozpouštěcím žíháním prováděným u uživatele.

O3 - homogenizovaný - plynule odlitý drát nebo pás, vysokoteplotně žíhaný k odstranění nebo snížení segregací, za účelem zlepšení následné tvařitelnosti a/nebo k usnadnění rozpouštěcího žíhání.

3. Význam první číslice po písmenu H v označení deformačně zpevněných stavů

H1x - pouze deformačně zpevněný - deformačně zpevněné výrobky na požadovanou pevnost bez dodatečného tepelného zpracování.

H2x - deformačně zpevněný a částečně žíhaný - výrobky deformačně zpevněné více než je požadováno u konečných výrobků a následně částečně žíhané ke snížení pevnosti na požadovanou hodnotu.

H3x - po deformačním zpevnění a stabilizaci - výrobky deformačně zpevněné, mechanické vlastnosti se stabilizují nízkoteplotním tepelným zpracováním nebo ohřevem během výroby. Stabilizace zlepšuje tvárnost. Toto označení se používá pro nestabilní slitiny, které se při normální teplotě postupně odpevňují.

H4x - po deformačním zpevnění a lakování nebo barvení - výrobky deformačně zpevněné, které mohou být (během vypalování nebo sušení následujícím po barvení nebo lakování) podrobeny určitému částečnému žíhání.

4. Význam první číslice po písmenu T u stavů po tepelném zpracování k získání stavů jiných než F, O, H

T1 - ochlazený ze zvýšené teploty tváření a přirozeně stárnutý k dosažení dostatečně stabilního stavu - výrobky, které nejsou zpracované za studena po ochlazení ze zvýšené teploty tváření nebo u kterých se tváření za studena při vyrovnání nebo napřímení neprojeví na mezích mechanických vlastností.

T2 - ochlazený ze zvýšené teploty tváření, tvářený za studena a přirozeně stárnutý k dosažení dostatečně stabilního stavu - výrobky, které jsou pro zlepšení pevnosti tvářené za studena po ochlazení ze zvýšené teploty tváření nebo výrobky, u kterých má tváření za studena při vyrovnání nebo napřímení významný vliv na meze mechanických vlastností.

T3 - po rozpouštěcím žíhání, tváření za studena a přirozeném stárnutí k dosažení dostatečně stabilního stavu - výrobky, pro zlepšení pevnosti tvářené za studena po rozpouštěcím žíhání nebo výrobky, u kterých má tváření za studena při vyrovnání nebo napřímení významný vliv na meze mechanických vlastností.

T4 - po rozpouštěcím žíhání - výrobky, které nejsou po rozpouštěcím žíhání tvářeny za studena nebo u kterých se tváření za studena při vyrovnání nebo napřímení neprojeví na mezích mechanických vlastností.

T5 - ochlazený ze zvýšené teploty tváření a uměle stárnutý - výrobky, které nejsou tvářené za studena po ochlazení ze zvýšené teploty tváření nebo u kterých se tváření za studena při vyrovnání nebo napřímení neprojeví na mezích mechanických vlastností.

T6 - po rozpouštěcím žíhání a umělém stárnutí - výrobky, které nejsou po rozpouštěcím žíhání tvářené za studena, nebo u kterých se tváření za studena při vyrovnání nebo napřímení neprojeví na mezích mechanických vlastností.

T7 - po rozpouštěcím žíhání a přestárnutí / stabilizaci - výrobky uměle stárnuté po rozpouštěcím žíhání za bod maximální pevnosti za účelem řízení nějaké jiné významné charakteristické vlastnosti než mechanické vlastnosti.

T8 - po rozpouštěcím žíhání, tváření za studena a umělém stárnutí - výrobky tvářené za studena pro zlepšení pevnosti nebo výrobky, u kterých má tváření za studena při vyrovnání nebo napřímení významný vliv na meze mechanických vlastností.

T9 - po rozpouštěcím žíhání, umělém stárnutí a tváření za studena - výrobky tvářené za studena pro zlepšení pevnosti.

Nejpoužívanější slitiny hliníku podle ČSN

ČSN 42 4005 - slitina hliníku EN 1050 - Hliník EN AW 1050 (Al99.5) -  je populární třída hliníku pro všeobecné zpracování plechů, kde je požadována střední pevnost. Tato slitina je známá svou vynikající odolností proti korozi, vysokou houževnatostí a vysoce reflexním povrchem.

ČSN 42 413 - slitina hliníku EN 5754 - Hliník EN AW 5754 (AlMg3) - jedná se o slitinu hliníku střední pevnosti, která se využívá na svařované konstrukce v jaderném, chemickém a potravinářském průmyslu, tlakové nádoby, trubky (pro hydraulické použití), kotle. Použití na karoserie vozidel. Velmi dobrá svařitelnost. Velmi dobrá odolnost proti korozi, zvláště v mořské vodě a námořním a průmyslovém ovzduší. Dobrá tvarovatelnost za studena. 

ČSN 42 4222 - slitina hliníku EN 7075 - Hliník EN AW 7075 (AlZn5.5MgCu) - hliník tvářený za studena výrobku, má nejvyšší pevnost celého hliníku slitiny strojních šroubů. Díky své velmi vysoké pevnosti se používá slitina 7075 vysoce namáhané konstrukční díly.

ČSN 42 4254 - slitina hliníku EN 2007 - Hliník EN AW 2007 (AlCu4MgMn) - patří mezi kalitelné slitiny. V souladu s tím, tepelné zpracování, jako je roztok žíhání a následné přirozené stárnutí jsou nezbytné, aby tato slitina mohla rozvíjet svůj plný potenciál. Je vhodná pro soustružené díly, jako jsou podložky nebo šrouby.

ČSN 42 4400 - slitina hliníku EN 6082 - Hliník EN AW 6082 (AlSi1MgMn) - slitina, která se používá pro výrobu hliníkových plechů, profilů, kulatiny používaná všeobecně pro obrábění. Velmi dobrá odolnost proti korozi. Velmi dobrá svařitelnost (nižší hodnoty pnutí v oblasti sváru).. Dobrá tvářitelnost zejména ve stavu T4. Slitina s pevností o něco vyšší než u 6061. Středně vysoká mez únavy.

ČSN 42 4401 - slitina hliníku EN 6060 - Hliník EN AW 6060 (AlMgSi) - je středně odolná tepelně zpracovatelná slitina s pevností mírně nižší než 6005A. Má velmi dobrou odolnost proti korozi a velmi dobrou svařitelnost plus dobrou tvářitelnost za studena, zejména při temperování T4. Běžně se používá slitina pro velmi složité průřezy a má velmi dobrou odezvu eloxování.

Nerezová ocel, jinak známá pod slangovým pojmem nerez, je vysocelegovaná ocel, která je specifická zvýšenou odolností proti korozi. Svoje vlastnosti získává přidáváním vhodných legujících prvků, mezi které patří chrom nebo nikl. Využití najde ve stavebnictví a architektuře, oblíbená je pro svoje nesporné výhody v potravinářském, chemickém i automobilovém průmyslu. Korozivzdorné oceli lze rozdělit podle struktury a chemického složení do 3 základních skupin a speciální tzv. přechodové skupiny feriticko-austenitické, martenziticko-austenitické a poloferitické oceli. 

Přehled jednotlivých jakostí

• Základní druhy korozivzdorné oceli
• Rozdělení nerezové oceli do tříd
• Systém značení tříd pevnosti
• Nejpoužívanější jakosti nerezové oceli podle ČSN

Základní druhy korozivzdorné oceli

Austetinická korozivzdorná ocel

Austetinická ocel je druh nerezové oceli, která patří mezi nejpoužívanější a všeobecně nejznámější. Co se týká obsahu chromu je tvořena 18 %, díky nimuž se zvyšuje odolnost vůči korozi. Dále obsahuje minimum hliníku a niklu.

Austetinické oceli mají nízkou mez kluzu 230–300 MPa, ale vysokou houževnatost až 240 J·cm2 při -196 °C a tažnost 45–65 %, díky které jsou vhodné ke tváření za studena, po kterém lze dosáhnout meze kluzu 510–960 MPa avšak při odpovídajícím snížení tažnosti na 25–8 %

Tento typ oceli nelze vytvrdit teplem a je obvykle nemagnetický. Okrajových magnetických vlastností lze docílit zchlazením (které také zvyšuje pevnost). Austenitická ocel je extrémně odolná proti korozi a její snadné čištění jí předurčuje širokou škálu využití v domácnostech a v místech, kde je třeba důsledně dbát na hygienu.

Příklady označení austenitických ocelí: • AISI 304 (W.Nr. 1.4301) • AISI 304L (W.Nr. 1.4307) • AISI 303 (W.Nr. 1.4305) • AISI 321 (W.Nr. 1.4541) • AISI 316L (W.Nr. 1.4404) • AISI 316Ti (WNr. 1.4571) • AISI 310S (W.Nr. 1.4845) 

Feritická korozivzdorná ocel

Tento druh nerezové oceli obsahuje minimálně 12 % chromu, téměř žádný uhlík a zásadně žádný nikl. Čím více chromu feritická ocel obsahuje, tím klesá její pevnost při žíhání. Důležitou roli hraje také velikost příměsi molybdenu a uhlíku. Přičemž větší množství molybdenu znamená vyšší kujnost, naopak více uhlíku pak kujnost nižší.

Jednou z hlavních předností feritických ocelí je jejich dlouhodobé odolávání koroznímu prostředí mořské vody. Oproti austenitické oceli si také mnohem lépe poradí s korozí za napětí. Je také velmi dekorativní a dobře kujná. V potravinářském průmyslu se používají do slabých korozivních prostředí s požadavkem na svařování, např. desky pracovních stolů. Feritická ocel bývá často považována ze levnější náhradu za ocel austenitickou. Vyznačuje se magnetickými vlastností, dobrou tepelnou vodivostí a také nižší náchylností k ohybovým deformací.

Stejně jako u austenitické není možné zvyšovat její pevnost ani tvrdost pomocí tepla. Kvůli struktuře feritické oceli také vznikají jisté tloušťkové limitace při tepelném opracovávání. Tento problém však vyřešila speciální jakost feritické oceli 3CR12 vyvinutá v Jihoafrické republice.

Příklady označení feritických nerezových ocelí: • AISI 403 (W.Nr. 1.4000) • AISI 430 (W.Nr. 1.4016) • AISI 430Ti (W.Nr. 1.4510) • AISI 439 (W.Nr. 1.4510) • AISI 434 (W.Nr. 1.4113)

Martenzitická korozivzdorná ocel

Martentizitická kozivzrdoná ocel se na rozdíl od jiných typů oceli yznačuje výrazně vyšší pevností, tvrdostí a odolností proti oděru. Používá především v méně agresivním prostředí. Nejčastěji se používá k výrobě šroubů, pružin, součástí čerpadel nebo ventilů pro hydraulické lisy. Velmi dobře se osvědčuje také při výrobě měřicích přístrojů nebo chirurgických nástrojů

Dvě velké subkategorie martenzitické oceli se odvíjí od obsahu uhlíku – nízkoobsahové a vysokoobsahové (rozdíl mezi těmito dvěma kategoriemi představuje 0,15 % podílu uhlíku). Vysokoobsahové nelze vůbec svařovat, nízkoobsahové jen za jistých podmínek.

Tento druh nerezové oceli vzniká z rychlého ochlazení austenitické oceli. Je magnetická a její pevnost lze zvýšit teplem, nejčastěji kalením nebo temperováním. Martenzitická ocel neobsahuje nikl (kromě speciálních jakostí pro ještě větší tvrdost a pevnost) a používá se všude tam, kde je kladen důraz na extrémní pevnost. 

Příklady označení martenzitických nerezových ocelí: • AISI 410 (W.Nr. 1.4006) • AISI 420 (W.Nr. 1.4021) • AISI 420 (W.Nr. 1.4028) • AISI 420 (W.Nr. 1.4031) • AISI 420 (W.Nr. 1.4034) • AISI 431 (W.Nr. 1.4057) 

Rozdělení nerezové oceli do tříd

Nerezové oceli rozdělujeme do tříd dle hlavních vlastností (ČSN EN 10088)

1. Oceli odolné korozi: chrom na povrchu oxiduje a vytváří Cr₂O₃ tzv. "pasivní vrstvu" (sama se obnovuje). Jde o nejběžněji používané druhy nerezové oceli.

2. Oceli žáruvzdorné: mají dobrou odolnost proti oxidaci a při teplotách větších než 500 stupňů. Použití např. na výrobu termočlánků, výrobky v hutnictví a další.

3. Oceli žáropevné: mají dobrou odolnost proti deformaci při zatížení a teplotách větších než 500 stupňů. Využití pro výrobu turbín, tlakových kotlů apod.

Třídy obsažené v ČSN EN 1993-14:2007

Systém značení tříd pevnosti

Nejpoužívanější jakosti nerezové oceli podle ČSN

Jakost ČSN 17 040 (Nerez 1.4016, AISI 430, DIN X6Cr 17) - nerezová ocel vhodná do interiérů a málo agresivních exteriérů, magnetická, nekalitelná, vysoce leštitelná, v oblasti sváru dochází ke snížení tažnosti.

Jakost ČSN 17 022 (Nerez 1.4021, AISI 420, DIN X20Cr) - dodávaná většinou v QT 800 (pevnost v tahu 800 - 950 N/mm2), příp. QT 700. Kalitelná resp. zušlechtitelná až na 1550N/mm2. Obtížně svařitelná, magnetická, leštitelná. Využití pro výrobu nožů, chirurgické nástroje, součástky namáhané na otěr, hřídele, lopatky turbín.

Jakost ČSN 17 029 (Nerez 1.4034, AISI 420, DIN X46Cr) - kalitelná na cca 55 HRC. Magnetická, leštěním se zvyší korozivzdornost. Používá se pro výrobu nožů, některých měřidel, díly otěrem namáhané, chirurgické nástroje, brzdové kotouče.

Nerezavějící, martenzitická chromová ocel - jakost ČSN 17 145 (Nerez 1.4057, AISI 431, DIN X17CrNi ) - martenzitická nerezová ocel je tepelně léčitelná třída s vynikající odolností proti korozi, pevností točivého momentu, vysokou houževnatostí a pevností v tahu. Obecně se tyto oceli nepoužívají při teplotách nad standardní teploty popouštění v důsledku ztráty mechanických vlastností. Svařování z nerezové oceli je obtížné vzhledem k pravděpodobnosti praskání.

Nerezavějící, austenitická chromniklová ocel - jakost ČSN 17 240, 17 241 (Nerez 1.4301/7, AISI 304, DIN X5 CrNi) - austenitická svařitelná nestabilizovaná korozivzdorná ocel, která je vhodná pro prostředí oxidační povahy pro silné anorganické kyseliny jen při velmi nízkých koncentracích a v oblasti kolem normálních teplot. Použití v potravinářském, farmaceutickém a kosmetickém průmyslu, stavební architektuře čerpací stanice pitné vody a ČOV.

Nerezavějící, austenitická chromniklová ocel - jakost ČSN 17 243 (Nerez 1.4305, AISI 303, DIN X8CrNiS) - chemické složení má obdobné jako 1.4301, navíc je ale legována sírou, díky které má velmi dobré vlastnosti pro obrábění a je známa pod názvem „automatová“. Vzhledem k obsahu síry má sníženou odolnost proti plošné korozi a v oblasti ovlivnění teplem je náchylná k mezikrystalické korozi. Má velmi obtížnou svařitelnost. Obrobitelnost.

Nerezavějící, austenitická chromnikl-molybdenová ocel - jakost ČSN 17 349 (Nerez 1.4404, AISI 316L, DIN X2 CrNiMo) - austenitická chromniklmolybdenová ocel, s velmi nízkým obsahem uhlíku, odolná mezikrystalické korozi s dobrou svařitelností. Používá se v průmyslu na přístroje a zařízení s vysokým chemickým namáháním, chemicky upravovaná prostředí bazénů a zařízení odolávající mořské vodě. 

Nerezavějící, austenitická chromniklová ocel s titanem - jakost ČSN 17 246 (Nerez 1.4541, AISI 321, DIN X6CrNiTi) - austenitická nerezová ocel poskytuje vynikající odolnost proti oxidaci a korozi a má dobrou pevnost v tečení. Rychle tvrdne a po důkladném tváření může vyžadovat žíhání. Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, aby se zabránilo svařování" horké praskání" zajištěním tvorby feritu ve svaru.

Jakost ČSN 17 348, 17 353 (Nerez 1.4571, AISI 316Ti, DIN X6CrNiMoTi) - vynikající odolnost vůči korozi v přírodním okolním prostředí také s mírnou koncentrací chloridů a kyselin. Využívá se při výrobě celulózy, např. pro vyhnívací nádrže, rozvody potrubí a bělící přístroje, v chemickém, pivovarském, mlékárenském a papírenském průmyslu.

Jakost ČSN 17 251 (Nerez 1.4828, AISI 309, DIN 15CrNiSi) - je austenitická nerezová ocel, která je vysoce legovaná ocel. Díky velkému množství chrómu má vyšší odolnost proti korozi a pevnost než jiné oceli. 

Ocel je slitina železa a uhlíku a dalších legujících prvků. Je základním materiálem ve většině druhů odvětví. Patří mezi neprodávanější a nejběžnější materiál. Používá se pro výrobu běžného hutního materiálu. Ocel rozdělujeme podle stupně legování, tzn. dle množství uhlíku a dalších zušlechťujících prvků, dále ji dělíme do tříd.

Přehled jednotlivých jakostí

• Legované a nelegované oceli
• Rozdělení oceli do tříd
• Nejpoužívanější jakosti oceli podle ČSN

Legované a nelegované oceli

Legované oceli – legování oceli je proces, při kterém se do oceli přidávají jiné prvky či kovy, díky nimž dojde ke změně vlastností a kvality materiálu. Obsah legujících prvků je v tomto případě nižší než 5%. Tyto oceli mají podobné vlastnosti jako oceli nelegované. Jsou vhodné pro tepelné zpracování, které ovlivňuje mechanické schopnosti. Se stoupajícím obsahem uhlíku stoupá i tvrdost po kalení – a to až do obsahu 0,85 hm. % C. S vyšším obsahem uhlíku se tvrdost již nezvyšuje. Obsah uhlíku má ovšem vliv na pevnost oceli. Čím vyšší obsah, tím je ocel pevnější.

Vysoce legované oceli – obsah legujících prvků je vyšší než 5%. Kombinací legujících prvků se dosahuje požadovaných fyzikálních, chemických a mechanických vlastností.

Nelegované (uhlíkové) oceli – obsah legujících prvků je nižší než – obvykle je maximální hmotnostní podíl kolem 2%. S tímto obsahem prvků (%): 0,9 Mn, 0,5 Si, 0,3 Cr, 0,5 Ni, 0,3 Cu, 0,2 W, 0,2 Co, ostatní, tj. Mo, V, Ti, Al, Nb, Zr a Pb, jednotlivě 0,1.

Mechanické vlastnosti těchto ocelí lze upravovat tepelným (žíhání, kalení, popouštění), tepelně-mechanickým a tepelně chemickým (cementace, nitridace) zpracováním.

Rozdělení ocelí do tříd

Oceli ke tváření se označují číselně a toto označení se skládá ze základní číselné značky a doplňkového čísla odděleného tečkou.

 Základní číselná značka je pětimístné číslo, označující základní materiál.

První číslice v základní značce je 1 a označuje tvářenou ocel.
Druhá číslice ve spojení s první označuje třídu oceli.
Třetí a čtvrtá číslice mají různý význam podle třídy oceli.
Doplňkové číslo má jednu nebo dvě doplňkové číslice.

Třídy

Třída 10

Oceli s nezaručenými vlastnostmi, proto se ve strojírenství běžně nepoužívají

Třída 11

Konstrukční oceli uhlíkové, používají se nejčastěji ze všech ocelí.

11 110, 11 140 – takzvané automatové oceli. Jsou snadno obrobitelné, proto se z nich vyrábí šrouby, matice, kolíky a jiné drobné součásti v hromadné výrobě
11 343, 11 373 – z těchto ocelí se obvykle vyrábějí válcované profily (U, I, L)
11 500 – nejběžnější ocel pro soustružení méně namáhaných součástí z kulatiny (hřídele, čepy), je v podstatě nesvařitelná
11 600, 11 700 – ocel pro více zatížené strojní součásti, dá se kalit a zušlechťovat, je nesvařitelná
11 523 – nejběžnější ocel pro svařované konstrukce, (plechy, kulatiny) zaručená svařitelnost

Třída 12

Konstrukční ocel uhlíková ušlechtilá

12 020 – ocel s malým obsahem uhlíku vhodná k cementování, zaručená svařitelnost
12 050, 12 060 – oceli s velkým obsahem uhlíku k zušlechťování, obtížná svařitelnost

Třída 13

Konstrukční oceli nízkolegované (Mn), používají se už málo (13 220, 13 240)

Třída 14

Konstrukční oceli nízkolegované (Cr)

14 220 typická ocel pro výroby ozubených kol, má nízký obsah uhlíku, vhodná k cementovaní

Třída 15

Konstrukční oceli nízkolegované (Cr, Mo), jsou to obvykle oceli k zušlechťování s vysokou pevností nebo oceli žáropevné

15 230 – ocel k zušlechťování pro velmi namáhané součásti

Třída 16

Konstrukční oceli středné legované (Ni, Cr). Jsou to nejkvalitnější a nejpevnější oceli K zušlechťování (16 240) s vyšší cenou.

Třída 17

Konstrukční oceli vysoce legované (Cr a další). Patří sem korozivzdorné oceli (nerezy) a žáruvzdorné a žáropevné oceli. Jsou velmi drahé. Některé jsou nemagnetické (austenitické oceli)

Třída 18

Práškové kovy a svařovací elektrody

Třída 19

Nástrojové oceli

Nejpoužívanější jakosti oceli podle ČSN

Jakost ČSN 11 373 (Ocel S235 JRG 1, Fe360B, ozn. W nr. 1.0036)
Neušlechtilá konstrukční ocel obvyklé jakosti vhodná ke svařování. Součásti konstrukcí a strojů menších tlouštěk, i tavně svařované, namáhané staticky i mírně dynamicky. Vhodná ke svařování.

Jakost ČSN 11 523 (Ocel S355J2G3, St 52-3 U, Fe 510, ozn. W nr. 1.0547, 1.0553, 1.0554, 1.0570)
Nejběžněji používané konstrukční oceli s minimální mezí kluzu 355 MPa a zaručenou svařitelností, s použitím pro nenáročné ocelové konstrukce mostů, hal, části kolejových a motorových vozidel atd. Nelegovaná konstrukční jemnozrnná jakostní ocel vhodná ke svařování.

Jakost ČSN 10 142 (Ocel DX51D, ozn. W nr. 1.0226) - je hlubokotažná ocel vhodná k pozinkování. Používá se pro výrobu pozinkovaných produktů a plechů.

Jakost ČSN 11 321 (Ocel DC01, Cr 01, ozn. W nr 1.00330)
Ocel nelegovaná, jakostní, vhodná k tváření (válcování) za studena, k středně hlubokému tažení, lakování, pokovování v tavenině, potisku a smaltování – jen u neuklidněné oceli. Využívá se pro výrobu plechů válcovaných za studena. Svařitelnost zaručená v závislosti na rozměrech polotovaru.

Jakost ČSN 10 216-1 (Ocel  P235TR2) - specifický druh oceli, která se používá pro výrobu bezešvých trubek pro tlakové účely. Běžně se nevyužívá ve strojírenství.

Jakost ČSN 10 255 (Ocel S195, W nr. 1.0026) - nelegovaná ocel využívající se pro výrobu kruhových bezešvých trubek nebo podélných svařovaných.

Jakost ČSN 20 139 (Ocel B500A) - žebírková jakostní ocel, která se používá pro výztuž do betonu, především pro výrobu kari sítí.

Jakost ČSN 20 139 (Ocel B500B) - žebírková jakostní ocel, která se používá pro výztuž do betonu, především pro výrobu tyčí (roxorů) a kari sítí.

Jakost DIN 17 775 (Ocel ST45.8, W nr. 1.0405) - žáropevná ocel, která se používá pro výrobu bezešvých trubek pro tlakové nádoby a zařízení odolné vyšším teplotám.

Další jakosti oceli podle ČSN

Jakost ČSN 11 109 (Ocel 11SMn30, ozn. W nr. 1.0715)
Ocel automatová. Ocel je velmi dobře obrobitelná a drsnost ploch po obrobení je dobrá. Výrobky válcované za tepla se používají pouze k tažení za studena nebo ve šroubárnách k výrobě spojovacích součástí.

Jakost ČSN 11 343 (Ocel S235 JRG 1, ozn. W nr 1.0028, 1.0036)
Neušlechtilá běžná konstrukční ocel. Vhodná na součásti konstrukcí a strojů menších tlouštěk, tavně svařované namáhané staticky, popř. i mírně dynamicky.

Jakost ČSN 11 353 (ozn. W nr. 1.0254)
Ocel jednoúčelová k výrobě bezešvých trubek, vhodná na trubkové konstrukce staticky namáhaných součástí (i svařované), potrubí pro vedení oleje, nafty, vody, páry, vzduchu, plynu, na spojovací součásti potrubí apod. Svařitelnost zaručená v závislosti na tloušťce polotovaru.

Jakost ČSN 11 375 (Ocel S235 JR, S235 JRG 2, Rst 37-2, Fe360B, ozn. W nr. 1.0039)
Neušlechtilá konstrukční ocel obvyklé jakosti vhodná ke svařování. Součásti konstrukcí a strojů středních tlouštěk tavně svařované, namáhané staticky i dynamicky. Součásti vyráběné z plechů, podélně svařovaných dutých profilů a součásti kované pro tepelná energetická zařízení a tlakové nádoby pracující s omezeným přetlakem a teplotou do 300 °C.

Jakost ČSN 11 378  (Ocel S235 J2G3, St 37-3 U, Fe360C, ozn. W nr. 1.0114)
Nejběžněji používané konstrukční oceli s minimální mezí kluzu 235 MPa a zaručenou svařitelností, s použitím pro nenáročné ocelové konstrukce mostů, hal, části kolejových a motorových vozidel atd. Ocel nelegovaná, jakostní, jemnozrnná, konstrukční.

Jakost ČSN 11 416 (Ocel P265GH, F 5-8, ozn. W nr. 1.0425)
Neušlechtilá, nízkouhlíková, nelegovaná ocel, pro vyšší teploty a žáropevná. Na součásti kotlů a tlakových nádob. Svařitelnost zaručená.

Jakost ČSN 11 443 (Ocel S275JR, St 44-2, Fe 430B, ozn. W nr. 1.0044, 1.0128, 1.0149)

Jakost ČSN 11 500 (Ocel E295, St 50-2, Fe 490, ozn. W nr. 1.0050)
Neušlechtilá konstrukční ocel, obvyklé jakosti s vyšším obsahem uhlíku. Částečně lisovatelná ocel vhodná na strojní součásti namáhané staticky i dynamicky, u nichž se nevyžaduje svařitelnost. Svařitelnost obtížná.

Jakost ČSN 11 503 (Ocel P355NL1, Fe 510D, ozn. W nr. 1.0566, 1.0570, 1.0576, 1.0577 )
Nelegovaná konstrukční jemnozrnná jakostní ocel pro snížené atmosférické teploty pod -20 °C vhodná ke svařování. Součásti zařízení pracujících při teplotách +400 °C až -50 °C vyrobených z plechů se zaručenou hodnotou zkoušky rázem v ohybu až do -50 °C

Jakost ČSN 11 600 (Ocel E335, St 60-2, Fe 590, ozn. W nr. 1.0060)
Neušlechtilá konstrukční ocel obvyklé jakosti s vyšším obsahem uhlíku. Vhodná na strojní součásti namáhané staticky i dynamicky, u nichž se nevyžaduje svařitelnost.

Jakost ČSN 11 700 (Ocel E360, St 70-2, Fe 690, ozn. W nr. 1.0070)
Neušlechtilá konstrukční ocel obvyklé jakosti s vyšším obsahem uhlíku. Vhodná na strojní součásti s větší odolností proti namáhání a odolností proti opotřebení, u nichž se nevyžaduje svařitelnost.

Jakost ČSN 12 050 (Ocel C45, C60E4, ozn. W nr. 1.0503) - vhodná k zušlechťování, kalitelná. Jedná se o středně uhlíkovou ocel, používanou tam, kde je požadována větší pevnost a tvrdost než ve stavu „válcovaném“. Vyznačuje se rozměrovou přesností, rovinností spojenou s minimálním opotřebením při vysokorychlostních aplikacích. Svařitelnost obtížná.

Jakost ČSN 12 060 (Ocel C55, C55E4, ozn. W nr. 1.1203 ) - ocel s vyšším obsahem uhlíku (0,55%) pro vyšší pevnost nežli nízkouhlíkové oceli. Je vhodná k zušlechťování a kalení. Konstrukční ocel nelegovaná, jakostní k zušlechťování. Svařitelnost obtížná.

Jakost ČSN 12 061 (Ocel C60, 60, ozn. W nr. 1.0601)
Konstrukční ocel nelegovaná, jakostní k zušlechťování. Svařitelnost obtížná.

Jakost ČSN 12 081 (Ocel C75, ozn. W nr. 1.1248, 1.1249) - ocel uhlíková na pružiny. Vhodná pro pásy a pruhy válcované za studena, pro tvarové, zejména tažné pružiny a pružné elementy, pojišťovací spony a pojistné kroužky.

Jakost ČSN 14 260 - ocel je vhodná k zušlechťování. Nízkolegovaná ocel obsahující křemík. S dobrou houževnatostí a pružností. Dobře tvárná za tepla, ve stavu žíhaném naměkko dobře obrobitelná. Svařitelnost obtížná.

Jakost ČSN 19 421.3 (107CrV3, ozn. W nr. 1.2210)
Ocel Cr-V, nízkolegovaná, nástrojová pro práci za studena. Dobrá houževnatost, obtížnější tvárnost za tepla, dobrá obrobitelnost. Svařitelnost obtížná.